Musím říct sbohem...

Tohle se mi nepíše vůbec snadno, ale asi už je čas...

Mrzí mě, že jsem se dlouho neozvala a nebyla vůbec aktivní, a to ani tady, ani na instagramu. Bylo to to poslední, na co jsem měla náladu.

Původně jsem pro vás měla připravený krásný článek, ale celkově poslední týdny nemám vůbec dobré období, takže už tak jsem na tom nebyla psychicky moc dobře. Snažila jsem se s tím různě bojovat a poslední víkend v říjnu jsme se chystali si s přítelem udělat pěkný halloweenský víkend, koukat na filmy, vyřezat dýně a něco dobrého si uvařit.

Jenže bohužel, jak se říká, vždycky může být hůř... V pátek večer jsem se mazlila s naším morčecím kloučkem a všimla si, že je něco špatně.

Nezdálo se nám to, takže jsme okamžitě volali a jeli na veterinární pohotovost. Nebylo moc co dělat, takže jsme se chytili i poslední mizivé šance a jeli ještě rychle na další pohotovost, kde se měli více specializovat na menší zvířátka. Broučka jsem celou cestu měla u sebe v dece, zahřívala ho vlastním dechem a mluvila na něj... Bohužel než jsme tam dojeli, doktorka nám řekla, že už odchází a jediné, co mohou udělat, je mu to ulehčit. To bylo asi nejtěžší rozhodnutí v mém životě, které jsem nikdy dělat nechtěla, ale to poslední, co bych si přála je, aby se trápil. Vzhledem k tomu, co mu asi bylo, což nám s přesností nedokázali říct, by se pravděpodobně udusil. Byla to naprosto příšerná noc i celý víkend.

Tady v Anglii je veterinární péče velmi drahá a mít jakékoliv zvířátko je finančně nákladné. I toto nás stálo opravdu velké peníze, o to víc je mi líto, že jsme nemohli udělat vůbec nic, přestože jsem byla připravená vydat úplně všechno, co mám, jen abych ho zachránila.

Vím, že pro někoho je toto možná přehnané a že jsou lidé, kteří berou zvířata “jen” jako zvířata. Kromě toho, že já mám raději zvířata než lidi, tak i u nás doma je a vždy bylo zvířátko členem rodiny, a pro mě speciálně jsou má morčátka jako moje děti. Miluju je a udělala bych pro ně cokoliv. 

Byl součástí celého mého dne a chybí mi každou vteřinu. Každé ráno doufám, že sejdu dolů a on tam bude. Že přijdu z práce a on na mě bude volat z domečku, ještě než si stačím zout boty. Že si ho vezmu sebou do postele uprostřed dne a budeme spolu odpočívat a je tak ležet. Že mu budu moct s radostí v jeho malých očičkách dát nějakou extra ňaminku.

Miluji všechna svá morčátka, ale on byl povahově naprosto jedinečný. Nejen, že se u nás i narodil, takže jsme ho měli od miminka (morčinka, kterou jsme si přivezli domů jako malinkou byla těhotná, a my to nevěděli). Ale já už nikdy nezapomenu ani na to, jak...

... jak jsem přišla domů a poprvé ho tam uviděla.

... jak mě vždy lehce kousal zoubkama, aby dal najevo, že už potřebuje čůrat a že ho mám dát domů.

... jak nebyl vůbec plachý, jak morčátka obvykle bývají, a vůbec se nás nebál.

... jak do mě strkal hlavičkou, když chtěl pozornost nebo chtěl projít a já tam byla, abych mu uhnula.

... jak mi běžně lezl na stůl jakoby nic a kradl mi z talíře jídlo. 

... jak se vždy běžel schovat ke mě, když se občas venku lekl nějakého zvuku nebo pohybu.

... jak moc měl rád jídlo a dobroty a byl za vše tak vděčný a nadšený.

... jak se ke mě tulil, kdykoli jsem měla špatný den nebo byla nemocná, jako kdyby to věděl.

Bohužel jak všichni víme, i smrt je součást života. Tohle bylo asi o to horší, že nebyl ještě tak starý, a bylo to tak náhlé a nečekané.... Ale aby tento článek nebyl jen smutný, nasdílím zde s vámi několik jeho fotek, které jsem udělala na jaře v karanténě a nestihla je zatím na blog dát, jako vzpomínku na několik krásných chvil s touto vyjímečnou dušičkou.

Teď tedy máme už jen naší morčecí holčičku, a i když to poslední, co bychom teď chtěli je pořídit si další,  přemýšlíme, že bychom k ní zkusili adoptovat staršího vykastrovaného samečka z nějaké záchranné stanice, protože by morčátka neměla žít sama, Zatím se jí věnujeme ještě více než předtím, a i když nevypadá, že by strádala, na morčátkách lze bohužel jen velmi těžko poznat, když je něco bolí nebo trpí samotou, na což mohou i umřít. 

Proces adopce je vcelku náročný, navíc je vše ještě zhoršeno aktuální situací, ale myslím, že by to stálo za to, tak uvidíme. 

Budu se těšit, až se znovu potkáme ❤️

Upřímně doufám, že se máte lépe a že ten nastávající rok bude opravdu o dost lepší než byl tento 🙏