Hello, new baby!

pondělí 25. května 2020

Dnes se s vámi chci podělit hned o dvě velké radosti, které jsem si udělala. První je zbrusu nový design blogu, který jsem teď asi týden vybírala a také na pár dní blog úplně zavřela, abych mohla vše nastavit a upravit.  Doufám, že se vám líbí, já jsem z něj úplně nadšená!

A pokud mě už chvíli sledujete, víte, že miluju fotografování a fotím už dlouho. A pokud jste už někdy nakoukli do nějakého obchodu s foto výbavou, asi je vám jasné, že to není úplně levná sranda, a to je moje druhá velká radost.




Je to tuším 8 let, co jsem k narozeninám dostala od táty svou první zrcadlovku a na ten pocit nikdy nezapomenu. Byl to Canon EOS 600D a fotila jsem s ní celé ty roky a upřímně, byla jsem s ní tak spokojená, že jsem se dlouho přemlouvala koupit si nové tělo, když mi pořád tak dobře sloužila. Nicméně i tak, 8 let je v technice docela dost a já už kdysi věděla, že si jednou budu chtít pořídit full frame, ostatně v poslední době mě občas už i trochu omezovala.
Vybírala jsem opravdu dlouho, vlastně několik měsíců, vše srovnávala, četla recenze, koukala na videa a promýšlela to, přeci jen to už je nějaká investice, takže jsem nechtěla nic uspěchat a ani dělat ústupky v tom, co chci, kvůli ceně.



  


Canon EOS 6D mark II byla má první volba a i když jsem v závěru váhala ještě nad jiným tělem, nakonec to stejně vyhrála. Věděla jsem, že se můžu těšit na posun téměř ve všem, od sdílení fotek bez kabelu, rychlejším ostření a lepších detailech až po možnost vyšší citlivosti snímače. Když jsem ji ale nakonec vzala do ruky, stejně jsem byla překvapená precizností, rychlostí ostření a i znatelně tišší závěrkou. Hned jsem věděla, že jsem udělala dobře, a že i pro blog to bude dobrý posun dále.

Dlouho jsem také přemýšlela, co udělat se svou starou zrcadlovkou, chvíli jsem zvažovala, že ji prodám a peníze si přidám na nové tělo, ale prostě jsem neměla to srdce ji prodat. Přemýšlela jsem také, že si ji nechám a budu ji mít schovanou jako záložní, ale to mi zase bylo líto, že tu bude jen ležet, když s ní jde ještě dělat paráda.



Nakonec jsem našla to nejlepší řešení a daruji ji své mamce, která vždy také velmi ráda fotila (mám úžasná alba z dětství!) a myslím, že ji zvládne využít a pohrát si s tím, k čemu je určená- totiž hrát si s nastavením a ne jen cvakat jen na automat. A jsem docela zvědavá, co s ní mamka ještě vykouzlí a těším se na to!

Udělali jste si v karanténě také něčím radost? Jaký je váš vztah k fotografování?
Mějte se krásně a nebojte si dělat radost! :) 

Picnic in the countryside

čtvrtek 14. května 2020

Zdravím Vás s novým článkem ♥
Na tenhle rok jsem měla spoustu super cestovatelských plánů a spousta z nich byla i tady po Anglii. Samozřejmě to všechno hezky rychle zmizelo spolu s koronavirem a následnou karanténou. Jsem docela vděčný člověk a vím, že se dějí horší věci, ale stejně mě to pěkně naštvalo. Ale řekla jsem si, že trápit se nad něčím, s čím teď nemůžu vůbec nic udělat, je hloupost a začala jsem tedy přemýšlet nad tím, co udělat můžu.


Vím, že mám nyní velké štěstí, že můžu tohle období a karanténu trávit na samotě a v krásné přírodě, která se zrovna probouzí, vše kvete a voní. Naše okolí tu docela známe, nebo jsem si to alespoň myslela, než jsme tu okolí začali procházet více a zkoušet nové cesty a trasy.







Udělat piknik jsme plánovali už loni, no stále nebyl čas. Tak jsme se s přítelem rozhodli, že není lepší příležitost než právě teď! Okolo domku, kde bydlíme, máme jen samé louky, pole a menší lesíky, takže přítel připravil všechny tyhle dobroty (je to kluk šikovná :D), já sbalila zbytek věcí, trochu se upravila a vyrazili jsme. Pustili jsme si nějakou hudbu, váleli se v trávě a chytali teplé sluneční paprsky. K večeru jsem ještě vyrazila do blízkého lesíka mezi poli, který byl plný modrých zvonků a udělala pár fotek. Přítel nám zatím natrhal medvědí česnek, ze kterého jsme si i poté udělali doma domácí pesto.

Cestou domů jsem ještě zahlédla pěkné místo a pár slunečních paprsků na poli, takže jsem příteli nařídila rozhodit deku, rychle jsem dala foťák na stativ a udělala narychlo pár snímků, než slunce úplně zalezlo. Ale myslím, že se nám docela povedly.







Jak užíváte vy? Vím, že v Česku se situace už pomalu začíná vracet k normálu a snad to tak bude brzy i u nás v Anglii, protože cestování a výlety mi už chybí jako blázen!
Mějte se krásně