Hello, new baby!

Dnes se s vámi chci podělit hned o dvě velké radosti, které jsem si udělala. První je zbrusu nový design blogu, který jsem teď asi týden vybírala a také na pár dní blog úplně zavřela, abych mohla vše nastavit a upravit.  Doufám, že se vám líbí, já jsem z něj úplně nadšená!

A pokud mě už chvíli sledujete, víte, že miluju fotografování a fotím už dlouho. A pokud jste už někdy nakoukli do nějakého obchodu s foto výbavou, asi je vám jasné, že to není úplně levná sranda, a to je moje druhá velká radost.

Je to tuším 8 let, co jsem k narozeninám dostala od táty svou první zrcadlovku a na ten pocit nikdy nezapomenu. Byl to Canon EOS 600D a fotila jsem s ní celé ty roky a upřímně, byla jsem s ní tak spokojená, že jsem se dlouho přemlouvala koupit si nové tělo, když mi pořád tak dobře sloužila. Nicméně i tak, 8 let je v technice docela dost a já už kdysi věděla, že si jednou budu chtít pořídit full frame, ostatně v poslední době mě občas už i trochu omezovala.
Vybírala jsem opravdu dlouho, vlastně několik měsíců, vše srovnávala, četla recenze, koukala na videa a promýšlela to, přeci jen to už je nějaká investice, takže jsem nechtěla nic uspěchat a ani dělat ústupky v tom, co chci, kvůli ceně.

  

Canon EOS 6D mark II byla má první volba a i když jsem v závěru váhala ještě nad jiným tělem, nakonec to stejně vyhrála. Věděla jsem, že se můžu těšit na posun téměř ve všem, od sdílení fotek bez kabelu, rychlejším ostření a lepších detailech až po možnost vyšší citlivosti snímače. Když jsem ji ale nakonec vzala do ruky, stejně jsem byla překvapená precizností, rychlostí ostření a i znatelně tišší závěrkou. Hned jsem věděla, že jsem udělala dobře, a že i pro blog to bude dobrý posun dále.

Dlouho jsem také přemýšlela, co udělat se svou starou zrcadlovkou, chvíli jsem zvažovala, že ji prodám a peníze si přidám na nové tělo, ale prostě jsem neměla to srdce ji prodat. Přemýšlela jsem také, že si ji nechám a budu ji mít schovanou jako záložní, ale to mi zase bylo líto, že tu bude jen ležet, když s ní jde ještě dělat paráda.

Nakonec jsem našla to nejlepší řešení a daruji ji své mamce, která vždy také velmi ráda fotila (mám úžasná alba z dětství!) a myslím, že ji zvládne využít a pohrát si s tím, k čemu je určená- totiž hrát si s nastavením a ne jen cvakat jen na automat. A jsem docela zvědavá, co s ní mamka ještě vykouzlí a těším se na to!

Udělali jste si v karanténě také něčím radost? Jaký je váš vztah k fotografování?
Mějte se krásně a nebojte si dělat radost! :)